Řeči

Pan prezident řekne novoroční řeč. V té řeči řekne mnoho slov. Tím se oficiálně ukončí rok 2005, jako každý jiný a počne se rok 2006, jako každý jiný.

Každé opakování dějů sebou nese znaky stereotypu. Nevyrovnané povahy počnou pociťovat nudu, v principu nudu královskou: kolikrát jsme viděli filmy o tom, jak se některý Ludvík nudil tak citelně, že se nakonec veškerá politika monarchie soustředila na úsilí pobavit prvního muže ze všech předních. V dějinách se Ludvík občas jmenuje Nero nebo nějak faraonsky, podstata zůstává táž.

Nuda není výsadou králů. Je stavem duše. Konec konců, po každém probuzení jsme postaveni před úkol jak naložit s nejblíže budoucím časem do dalšího usnutí. Pokud nejsme právě otroky na římské galéře a denní program nám stanovuje bubeník, udávající rytmus pohybu pádla a kulturista s karabáčem, připomínající, že umdlévání nebo pokusy o lenošení nejsou vpečetěny do naší pracovní náplně.

Nedochovaly se z těchto časů, bohužel, mediální ankety, v nichž by vybraní galejníci promluvili na téma : „Usilovnou prací stále vpřed za špicí galéry,“ nebo: „Únava – důsledek ideologické infiltrace nepřítele. “